pražské krajině neodmyslitelně patří kromě dominanty Pražského hradu skála nad řekou s temnou siluetou dvou štíhlých věží - Vyšehrad. Toto místo je spojeno s mnoha pověstmi a bájemi, které na základě starých kronik zpracoval Alois Jirásek ve svém díle "Staré pověsti české". Vyprávějí známé příběhy o kněžně Libuši, věštící budoucí slávu Prahy, o Přemyslu Oráči, udatném Bivojovi či koni Šemíkovi a jeho skoku z vyšehradské skály do Vltavy. Podle historických pramenů vznikl Vyšehrad v 10. století jako opevněné hradiště, to mimo jiné dokládají denáry Boleslava II. (972-999) ražené ve zdejší mincovně.

 ýznamnou epochou v dějinách Vyšehradu bylo období vlády Vratislava II. (1061-1092). Přemyslovský kníže Vratislav se roku 1085 stal českým a polským králem a za své sídlo si vybral právě Vyšehrad. Vybudoval zde zděný palác pro české panovníky, zesílil opevnění, založil nový chrám, baziliku sv. Vavřince, románskou rotundu sv. Martina a roku 1070 Vyšehradskou kapitulu. Ta měla po mnoho let v dějinách Vyšehradu významnou úlohu. Byla podřízena přímo papeži a díky pozornosti mnoha českých panovníků získala řadu politických a hospodářských výsad. Za knížete a krále Vladislava II. (1140-1172) se přesouvá sídlo českých panovníků na Pražský hrad a období výsadního postavení Vyšehradu končí.

 alší významnou etapou v dějinách Vyšehradu byla doba vlády Karla IV. (1346-1378), jeho korunovační průvod začínal právě zde na projev úcty k přemyslovským předkům, k nimž po matce dynasticky patřil. Karel IV. tady vystavěl nový gotický palác, kapitulní chrám, mohutnou bránu zvanou Špička a hradbami spojil Vyšehrad s Novým Městem Pražským. Husitské války však znamenaly pro Vyšehrad zkázu. Od 17. století zde začala vznikat barokní vojenská pevnost. Ve vojenské správě pak zůstal Vyšehrad až do roku 1911, kdy byl předán městu.

 evnostní část Vyšehradu se dochova v téměř nezměněné podobě dodnes. Podoba ostatních staveb tak, jak ji známe dnes, vznikla ve druhé polovině 19. století. Vděčíme za to dvěma významným proboštům Vyšehradské kapituly - Václavu Štulcovi a Mikuláši Karlachovi. Podle návrhu J. Mockera a F. Mikše byl přestavěn chrám sv. Petra a Pavla v novogotickém slohu, který plně respektuje dispozice původní gotické stavby. V této době vzniká také v místě farního hřbitova na podnět spolku Svatobor pohřebiště významných osobností kultury, vzdělanosti a vlasteneckého hnutí druhé poloviny 19. století - Pantheon. Vznikla tak tradice národního pohřebiště, která trvá dodnes a kde našlo poslední odpočinek přes 600 významných osobností.